Článek vyšel v časopisu Pes přítel člověka 2008/04
Našemu štěněti byly čtyři měsíce a velmi rychle roste. Z původně zavalité chlupaté kuličky se nyní stává nohaté hubenější zvířátko. V pohybu je obratnější a oblíbené hry na honěnou získávají na rychlosti a mrštnosti. V tomto věku se štěně snadno, ochotně a rádo učí. Měli bychom se mu maximálně věnovat, protože právě teď vzniká pevný vztah k jednomu pánovi a k autoritě všeobecně. Nenajde-li štěně v tomto období ve svém okolí nikoho, ke komu by mohlo vzhlížet, bude při nástupu puberty usilovat o získání vedoucího postavení ve smečce.
Nově získanou pohybovou dovednost využijeme k nácvikům dalších překážek – např. kladiny. Je první ze zónové agilitní sady, se kterou se naše štěně seznámí. Tuto překážku je vhodné začít cvičit, dokud je štěně malé. Nožičky nejsou tak daleko od sebe a poskytnout oporu malému pejskovi je podstatně snadnější než mnohakilogramovému třesoucímu se dospělému psovi. Dnes bude mé povídání věnováno pouze tématu Zóny. Správné a rychlé překonávání zón je totiž alfou a omegou úspěchu v agility a je také stálým předmětem diskuzí a polemik.
Nikdy bychom neměli svého psa jen tak běhat kladinou bez správného provedení zóny. Dříve tedy, než našeho pejska poprvé provedeme kladinou, musíme si důkladně rozmyslet, jaký způsob překonání sestupné zóny zvolíme. Přihlédnout bychom měli k předpokládané velikosti psa v dospělosti, k temperamentu, ale i ke svým časovým možnostem a pohybovým schopnostem. Určité druhy nácviku zón vyžadují velmi mnoho času a naší obratnosti. V mnohých klubech mají své osvědčené oblíbené metody nácviku a zkušený instruktor vám může pomoci zvolit, který způsob bude pro váš tým ten nejvhodnější. Jak pejskovi nejlépe vysvětlit, že nesmí z překážky seskočit, že zónou musí proběhnout a dotknout se jí alespoň jednou packou? Zóny se trénují buďto jako sbíhané nebo zastavované. Překonání zóny seběhnutím je rychlejší, což je velmi zajímavé pro pomalejší psy a pro týmy s velkými ambicemi. Mohou takto získat nějakou tu sekundu navíc. Je však mnohem náročnější na nácvik i na pohybovou dovednost psovoda.
Agility je mladý sport a stále vznikají nové metody nácviku rychlé sbíhané zóny. Zmíním se heslovitě o některých z nich. Můžeme použít např. terčík, kterého se pes na povel učí dotknout packou nebo čumákem. Při nácviku se většinou používá klikr. Jakmile toto pes bezpečně zvládá, umístí se terčík na konec zónové překážky a postupně se zmenšuje, až zůstane pouze povel. Je možné také učit psa překonávat konec zónovek určitým druhem pohybu. Při tomto způsobu výcviku se opět neobejdeme bez klikru, s jehož pomocí odměníme psa při správném seběhnutí. Naopak neodměníme případné přeskočení zóny. Tento způsob však vyžaduje každodenní práci na zónách a také důkladnou kontrolu v budoucím agilitním působení. Pokud pes v důsledku závodního vzrušení zónu seskočí, musí psovod okamžitě přerušit běh parkurem a zónu opravit. Taková korekce nesprávně provedené zóny na závodech by měla následovat po každé chybě. U tohoto typu sbíhané zóny není ale snadné, vzhledem k velké rychlosti psa, vyhodnotit správné či špatné provedení zóny. Na psovoda jsou kladeny velké nároky, musí být zkušený a pohybově zdatný. Pro některé typy psů, kteří si rádi lehají, je vhodným způsobem nácviku seběhnuté zóny zalehnutí v těsné blízkosti za zónovou překážkou. Pro pomalejší a méně snaživé pejsky může být dobrým způsobem ukázání rukou s pamlskem ve vhodné chvíli, doplněný povelem např. Na. V počátcích tréninku odměňujeme psa pokaždé, když nosem následuje naši ruku a zónu probíhá, postupně dáváme pamlsky střídavě, abychom zajistili podobnou situaci jako v závodním prostředí, kde psa takto odměnit nelze.
Velmi temperamentní, snadno vzrušivé psy je možné naučit na konci zóny zastavit. Obecně se dá říci, že menší psy zastavujeme čtyřmi tlapkami na konci zóny, psy většího vzrůstu necháme stát s předními packami na zemi a zadními na zóně. Používáme povel např. Zóna, Zu, Stůj. Tento způsob překonání zóny je sice o něco pomalejší, má však spoustu výhod. Při správném nácviku je psovi srozumitelný a je velmi spolehlivý i v závodním prostředí, kde také lze velmi dobře kvalitu provedeného cviku kontrolovat a tak upevňovat pro další běhy. Pes se na zóně zkoncentruje pro další běh a psovod získá malý náskok pro další vedení parkurem, což ocení především méně sportovní typy páníčků.
Snaživému Lancelotovi, mým běžeckým schopnostem i časovýmmožnostem, bude nejlépe vyhovovat zastavovaná zóna. Začátek výcviku probíhá v domácím prostředí na širokém, na zemi položeném prkně. Lancelota na vodítku s povelem Lávka vedu po desce a zastavím na konci v požadovaném postoji – přední nohy na zemi, zadní na prkně. Používám povel Zu, což je zkratka z povelu Zůstaň, který už Lancelot umí. Zastavení odměním chutným pamlskem. Ochotné zastavování a klidné vyčkání odměny umožní přechod na skutečnou kladinu. Pro výcvik štěňat používáme nízkou variantu, takže kladina je vysoká jen třičtvrtě metru. Štěně nemá strach z výšky, pokud by došlo k pádu nezraní se, a my máme větší prostor pro manipulaci se štěnětem. Nejprve Lancelota vezmu do náruče a umístím ho na sestupnou část kladiny. Několikrát.opakuji cvik známý z domova, se zastavením na konci. Velká a chutná odměna je dobrým motivačním prvkem a Lancelot se na konec kladiny těší. Toto je opravdu důležitý prvek nácviku zón – štěně se na zónách musí cítit příjemně, musí to být pro něj velmi vítaná část výcviku. Pokud bychom nešetrně se psem na zóně manipulovali a zastavení vyžadovali spíše násilným způsobem, pes by se o to více pokoušel kontaktu se zónou vyhnout. Snažím se tedy Lancelotovi pobyt na zóně co nejvíce zpříjemnit a vydatně chválím každé správné provedení. Postupně umisťuji štěně do stále větší vzdálenosti od sestupné zóny, až přejdu k nácviku celé kladiny, napřed na vodítku, posléze bez něj. Příprava byla důsledná a povel má Lancelot dobře zažitý, nemá se zastavením velké problémy. Jen občas je nutná korekce správné polohy – přední nohy na zemi, zadní na kladině. Kladinu zatím překonáváme samostatně, bez tunelu a ostatních překážek a Lancelota navádím po své pravé i levé ruce.
Stane-li se vám, že vaše štěně kladinu překonává příliš rychle a na zóně nezastavuje, nýbrž ji radostně skáče, uspěchali jste přípravnou část výcviku a musíte se vrátit o krok zpět. Nácvik jakéhokoli druhu správného překonání zóny je dlouhodobý, v podstatě nikdy neskončí, po celý aktivní věk psa stále povel upevňujeme a pracujeme na jeho perfektním provedení. Buďte proto trpěliví a opravdu si dejte záležet jak na správném provedení, tak na mimořádně velké odměně za korektně provedený cvik.
Často se setkávám s názorem začínajících psovodů, že jejich pejsek nepotřebuje žádný zvláštní výcvik na zónách, že je překonává jaksi sám od sebe správně. Ale to je v drtivé většině případů jen počáteční opatrnost a nedůvěra psů k výškové překážce, která jednoho dne zmizí. Jakmile psí získají na kladině jistotu a větší zápal pro agilitní běh, začnou ji překonávat v čím dál větší rychlosti, zónu seskočí a jsou zpravidla velmi pyšní na svou novou dovednost. I velmi malý pes doskočí opravdu dost daleko, výcviku zón proto doporučuji věnovat maximální pozornost od samého počátku. Náprava zlozvyků trvá vždy podstatně déle, než důsledný výcvik nových dovedností.
Příště si povíme o tom, jaké povely nám budou užitečné pro pohyb parkurem a o počátcích práce se skokovou překážkou.
Foto: Ivan Růžička
