Článek vyšel v časopisu Pes přítel člověka 2008/03


Našemu štěněti jsou tři měsíce. Je zvyklé na obojek a vodítko, umí přiběhnout na zavolání a posadit se na povel Sedni. Přišel čas seznámit jej s jeho agilitní budoucností tváří v tvář. První návštěva cvičiště je pro štěně velkým zážitkem. Spousta nových vjemů, pachů a neznámých psích kamarádů. Štěně, pokud ostatní necvičí, necháme běhat volně. Chvíli si může pohrát s přiměřeně velkými partnery, jsou-li v naší skupině takoví a zbytek času věnujeme prověrce toho, jak dobře jsme našeho pejska pro tento den připravili. Poodejdeme stranou od ostatních, vytáhneme oblíbenou hračku nebo pamlsky a se štěnětem si krátce pohrajeme. Běháme sem a tam a lákáme jej, aby nás následovalo. V průběhu hry zkusíme, zda funguje přivolání. Pro první návštěvu tato náplň zcela postačí, pokud se nás naše štěně drží a běží za námi kdykoli ho vybídneme ke hře na honěnou, máme pro další spolupráci výborný základ.

Lancelot navštěvoval tréninky spolu s mými dvěma staršími psy již od svých dvou měsíců, takže je na prostředí cvičiště zvyklý. Důsledně dodržuji zásadu nezkoušet přivolání v době, kdy je zabrán do hry s ostatními štěňaty. Také když je zaujat něčím pro něj velmi důležitým, raději volím pro přivolání hru na Že mě nechytíš. Nekazím si tak povel Ke mně, na jehož stoprocentní plnění má Lancelot ještě dost času. Protože se malý Lancelot na cvičišti pohybuje sebejistě a zvládá výše zmíněné dovednosti, dovolím si začít s nácvikem tunelu. Volím nejjednodušší cestu - krátký rovný tvar tunelu a asistenci pomocníka. Lancelota ponechám v péči asistenta, přejdu na druhou stranu tunelu, skloním se k němu a volám štěně k sobě. Pomocník mu umožní jedinou cestu a to přes tunel. Lancelot běží tunelem a následuje velká pochvala. Nešetřím obdivem a jásám nad šikovností mého štěňátka, musím dát jasně najevo, jak velkou radost z jeho snahy mám. Ještě párkrát musí pomocník přidržet Lancelota před tunelem, aby se ujasnilo, o co v nové hře jde. Přidávám již povel Tunel. Jde nám to, Lancelot nadšeně běží sám kupředu, takže můžeme přejít k další fázi, kdy běžíme společně k ústí rovného tunelu a na povel Tunel a ukázání rukou bližší k překážce, štěně ochotně a rádo vbíhá do tunelu. Střídám levou a pravou stranu, tzn., že štěně mám po své levé i pravé ruce, tak jak to bude potřeba později na trati. Často vidím u začátečníků tendenci čekat na štěně na druhé straně tunelu, ale to není v této fázi již žádoucí. Vhodnější je, když štěně vybíhající ven, vidí svého psovoda v přiměřené vzdálenosti utíkat od tunelu. Pejsek se pak nebude uvnitř zbytečně zdržovat a poběží rychleji, aby svého páníčka venku mohl co nejrychleji dohonit. Po každém správně provedeném cviku následuje velká pochvala a odměna. Pro Lancelota je to v této fázi výcviku pamlsek, hračky zatím rozptylují jeho pozornost a neumí je ještě dost spolehlivě odevzdávat.

Většinou se štěňata tunelu nebojí a příliš se nebrání poprvé vstoupit dovnitř. Pokud se přece jen stane, že štěně nemá žádnou chuť do tunelu vkročit, je dobré,když ho pomocník zbytečně dlouho netrápí a opatrně, ale nekompromisně, ho vloží dovnitř. U těžších případů se páníček na druhé straně může navíc ještě i trochu nasoukat do tunelu štěněti naproti. Po prvním přeběhnutí se většinou obavy ztratí a štěně samo překonává překážku bez velké asistence pomocníka. Jestliže je pak vydatně chváleno, rychle zjistí, že tunel je velmi zábavná věc a mnohokrát tam vběhne samo, jakmile uvidí překážku na cvičišti.

V dalších lekcích posílám Lancelota do tunelu z čím dál větší vzdálenosti a různých úhlů. Probíhání překážkou ho velmi těší a tak radostně peláší k tunelu ihned, jakmile se k němu vydáme. Dalším krokem ve výcviku je zkroucení tunelu do tvaru písmene U. Lancelot neváhá a bez problémů překonává i takto ztížený tvar. Zpočátku ho navádím pouze z vnitřní strany oblouku, později i z vnějšku. Protože děláme rychlé pokroky, v dalších lekcích přidám látkový tunel. Postup je podobný jako při nácviku pevného tunelu, jen zpočátku navíc držíme látku zvednutou tak, aby štěně vidělo kudy ven. Opět je vhodné využít pomocníka, aby látku držel. Používám povel Skrz, ale je samozřejmě na každém psovodovi, jakou povelovou techniku si zvolí. Postupně nechávám látku níž a níž, až je zcela na zemi a Lancelot beze strachu a rychle probíhá tunelem.

Překonávání tunelů je naše první společná agilitní dovednost a tak se při této příležitosti zmíním také o odměnách a trestech. Jak štěněti vysvětlíme, kdy jsme s jeho prací spokojeni a kdy ne? V agility naše partnery netrestáme, ale přesto musí být zcela jasné, co nám dělá radost a čím nás náš pejsek příliš nepotěšil. Po správně překonané překážce se nestydíme dát najevo své radostné emoce, někteří lidé se poněkud zdráhají hlasitě jásat a nešetřit chválou a obdivem. Ale věřte mi, že naše malé štěně právě takovouto pochvalu očekává a udělá pak všechno pro to, aby nás potěšilo a vidělo nás poskakovat radostí. Když se něco nepovede, například pejsek mine tunel a nevběhne dovnitř tak, jak jsme si přáli, postačí říct krátké ne a se stejným nadšením jako prve navést začátečníka znova k ústí tunelu. Nedaří-li se vícekrát za sebou, zřejmě jsme výcvik uspěchali. Vrátíme se buď k rovnému tunelu nebo si znova vyžádáme asistenci pomocníka. Hlavně se nesmíme na štěně zlobit, okamžitě totiž vycítí naše rozladění a znejistí. Vrátíme-li se ve výcviku o krok zpět, velmi rychle dojde k nápravě a veselá nálada z překonání agilitní překážky zůstane zachována. Ta je pro naši budoucí dobrou agilitní spolupráci velmi důležitá. Stejně jako v ostatních kynologických disciplínách i v agility platí, že méně někdy znamená více. S výcvikem musíme skončit mnohem dříve, než štěně začne jevit známky únavy či nezájmu.

Lancelot se kromě tunelových lekcí v tomto věku učí také povel Zůstaň. Zatím jen opravdu velmi krátce, zpočátku jen co se narovnám, zůstává sedět na místě. Čas, kdy se nesmí zvednout, prodlužuji velmi pomalu, zatím postačí jen opravdu krátká doba. Dalším cvikem, který jsme začali cvičit, je povel Lehni. Učím ho ze sedu, opět za pomocí pamlsku. Na povel Lehni položím ruku s pamlskem na zem do vhodné vzdálenosti a mlsný Lancelot si bez problémů lehá. Druhá ruka je připravena zabránit eventuelní snaze zvednout zadeček ze sedu, ale většinou to není potřeba. Pár opakování zaručí ochotné lehání na ukázání rukou. Toto mi zatím zcela postačí. Lekce poslušnosti jsou velmi krátké, cvičím několikrát za den, tak, aby se Lancelot na novou hru těšil a radostně sledoval, co mám pro něj tentokrát připraveno. Zanedlouho mu budou čtyři měsíce, protahují se mu nožičky a čeká nás krásné štěněcí období, plné divokých her a ochotné spolupráce se svým páníčkem.

Foto: Ivan Růžička a Irena Kochová