Myslím, že pro většinu psů, kteří dělají agility „jen pro zábavu“, je fakticky agility velmi stresující, protože na tuhle práci nemají příslušnou kondici nebo nejsou dobře vedeni. Jejich páníčci je nechají skákat bez dostatečné přípravy a pak je volají sem a tam po celém parkuru, říkají jim povely pozdě a nechávají je padat na ramena, když je zkouší otočit. Na druhou stranu, samozřejmě není nikdy dobré, když se touha po vítězství stane nejdůležitější věcí. Ale nemyslím si, že se to stává tak často, jak si lidé myslí. Takže ano, jsem také v kategorii „jen pro zábavu“, jen si myslím, že to není žádná zábava bez příslušného tréninku. Je pro mě daleko zábavnější pokoušet se nalézt nové cesty, jak zlepšit plynulost našeho běhu a krása agility je pro mě v trénování detailů. A jsem si jista, že agility na úrovni, jaké ho děláme (obávaná vítězná úroveň) je šetrnější k tělu psa než úroveň lidí, kteří přicházejí do svých oddílů, aby si dali pivo a nějak mezitím nechají psa běhat přes překážky. Myslím si, že je to úplně špatně, když si lidé myslí, že ONI to dělají pro zábavu a MY pouze pro vítězství. Tak jednoduché to prostě není.

Silvia Trkman, silvia.trkman.net