Parkury 2009 - tipy na trénink

PPČ 2009/01
Trojkovou zkoušku, jejíž autorkou je Alice Glöcknerová, jsme běželi na loňské Zlaté překážce v Hradci Králové. Symetrický parkur, se spoustou zajímavých míst, dokonale prověří především dva prvky – vedení psa za překážkou a dále pak zvládnutí poměrně obtížného náběhu na kladinu. Na startu můžeme získat nějakou tu chvilku k dobru dokonalou stahovačkou kolem bočnice na překážce č.2, před látkovým tunelem je dobré mít psa po své levé ruce, tak abychom byli včas u houpačky. Bez vedení psa na dlouhou ruku – v tomto případě přes kladinu (kombinace tunelů a překážky č.8, 9 a 10) se rozhodně neobejdeme. Velké potíže měli někteří psi s orientací po překonání rovného tunelu č 8. i přemýšlivé typy se občas stočily na opačnou stranu a diskly se v kruhu. Znalost stranového povelu a psovodova pohotovost je zde samozřejmě obrovskou výhodou, stejně jako na dálkovém skoku. Než doběhneme do cíle, ještě jednou si prověříme jak vedení na dlouhou ruku – pasáž před kladinou č. 17 a 18, tak i správný náběh na nástupní zónu kladiny. Samostatné provedení sestupné zóny na kladině nám v závěru umožní vyzkoušet si před cílovými skokovkami vedení, které sedí našemu pejskovi nejlépe - otočku na čelo, slepou otočku nebo křížení za psem. Parkur zaběhnutý rychle a bez chybičky je rozhodně důvodem ke spokojenosti a pokud se nějaké zádrhely přece jen objeví, alespoň víme, co máme příště zapracovat do svého tréninkového plánu.

PPČ 2009/02

Parkur 1:
Zkoušku pro kategorii A3 postavil rakouský rozhodčí Michael Steiner v jezdecké hale v Horce u Olomouce. Parkur je úsporný co se týká počtu překážek, nicméně je zde spousta obtížných a zajímavých míst a procvičíte si na něm mnoho z dovedností svých i svého čtyřnohého kolegy. Hned na začátku na vás čekají dvě díry v tunely, z nichž ta obtížnější je ta pravá. Následující překážka č. 4 je opět tunel. V Horce byl opravdu kratinký a pod áčkem nebyl téměř vidět. Další tunel – překážka č. 6 lákala psa opět do nesprávné díry a za překážkou číslo 7 bylo dobré provést falešnou otočku a vydržet dost dlouho, aby se pes dostal na úroveň áčka, čímž se mu zajistil korektní náběh a minimalizovala se možnost pádu z překážky. Anebo běžet se psem po své levé ruce a křížit za áčkem. Kladina byla také pod nebezpečným úhlem, ale zkušení psi si dokázali s takovýmto jevem poradit. Výhodou bylo samostatné provedení sestupné zóny na kladině, protože pak měl psovod dostatečný náskok pro vyřešení následné kombinace překážek 12, 13 a krátkého a téměř neviditelného tunelu – překážka č. 14. Náběh do slalomu a závěrečná cílová rovinka už většinou nepůsobila žádné potíže a poměrně obtížnou zkouškou prověření psi si ji mohli užít v patřičné rychlosti. Takže až budete mít den, kdy nebudete mít velkou chuť do stěhování mnoha překážek, postavte si tuhle dobře promyšlenou a záludnou tratičku a vyzkoušejte si všechno, co nabízí.



Parkur 2:
Autorkou této dvojkové agilitní tratě je známá finská rozhodčí Mia Laamanen. Do podvědomí široké agilitní veřejnosti se zapsala nejen jako rozhodčí, která posuzovala mistrovství světa v roce 2006, ale také velmi osobitými prvky, které ve svých tratích používá a mimořádně precizním posuzováním houpačky. Náš dnešní parkur obsahuje mnohé z Miiných tradičních prvků a vyžaduje dokonalou souhru obou členů týmu. Pozornost si zaslouží již samotný start, spoustu času se dá ušetřit správným provedením stažení kolem bočnice – překážka č. 5. Několik různých způsobů vedení nabízí kombinace s houpačkou a slalomem, kde nezapomeňte vyžadovat od svého psa dokonalé provedení zóny, Mia Laamanen je v tomto směru opravdu velmi nekopromisní. Výhodou na dálkovém skoku je znalost stranového povelu, která dokáže změnit oblouk za překážkou č.15 na minimum a opět ušetřit kousek času. Cílová rovinka s dvojskokem po tunelu a pro Miu Laamanen snad nejcharakterističtější kombinací překážek 18, 19 a 20, může působit některým méně zkušeným týmům potíže. I zde se dá precizním vedením psa po ideální dráze ušetřit nějakou tu drahocenou setinku sekundy. Celý parkur je hodně běhavý, technický a vyžaduje přesné časování povelů a pohotovost ze strany psovoda.

PPČ 2009/03
Dnešní tip pro váš trénink je z letošního lednového semináře se Silvií Trkman. Silvia se narodila a žije ve Slovinsku, je dvojnásobnou Mistryní světa a devětkrát zvítězila na mistrovství republiky. Silvia je v agilitním sportu bezesporu výjimečnou osobností a pořádá soustředění po celém světě. Po roce zavítala i do České republiky, aby se s námi opět podělila o svůj neobvyklý pohled na agility a také zcela odlišný způsob výcviku, než se praktikuje u nás. Mít možnost trénovat pod jejím vedením a sledovat ji při tréninku s jejími psy, je obrovským zážitkem a inspirací. Zkuste si zaběhnout její tréninkové tratě a dbejte při tom na své bezchybné vedení, na včasné předávání informací o kurzu trati. Váš pes by měl vždy vědět, na kterou překážku se poběží a která bude následovat vzápětí. Zaměřte se také na dokonalé provedení stahovaček kolem bočnic, na trati je k jejich procvičení velmi mnoho příležitostí. Vždy si vyzkoušejte více způsobů vedení. Zjistíte tak, který vyhovuje vašemu týmu nejlépe a také budete mít jistotu, že situaci dokážete zvládnout různými způsoby. S odměnou nečekejte až po překonání poslední skočky, Silvia tvrdí, že pes by měl být na tréninku v parkuru odměňován pokaždé, když se mu podaří dobře zvládnout obtížnější nebo jeho méně oblíbený prvek. Dostává se mu tak důležité zpětné vazby, jaké jeho chování si ceníme a co naopak může příště vylepšit. Silviini psi běhají sebevědomě a s obrovským nasazením. Vyzkoušíme-li její metody tréninku a odměňování, věřím, že jimi potěšíme i naše čtyřnohé přátele.
 
PPČ 2009/04
Agilitní parkúr mezinárodní rozhodčí Lenky Pánkové jsme běželi na letošních lednových závodech v jezdecké hale v Horce u Olomouce. Důmyslná tratička mimo jiné důkladně prověří, jak jste na tom se svým pejskem v rozlišování překážek. Už samotný start patří k obtížnějším, příliš horlivý pejsek by snadno mohl zabloudit a překonat namísto překážky 3 překážku 20. Situaci za tunelem č. 4 řešila většina závodníků otočkou na čelo, pokud má pes dobré a samostatné náběhy do slalomu, měl psovod méně práce. A pak už přišla na řadu první rozlišovačka. Tunel vynášel a znalost povelu pro áčko byla mimořádně užitečná. Kombinace překážek 10, 11 a 12 se dala dobře zvládnout otočkami na čelo, samostatná zóna je zde velkou výhodou. Před zdí bylo dobré použít stranový povel, aby pes věděl, že hned za ní se bude točit. Do tunelu byla vzdálenost poměrně krátká. Rozeběhnutí a včas neinformovaní psi nestačili zareagovat a do téměř schovaného tunelu včas zahnout. Našli se i takoví majitelé rychlých nohou, kteří si za zdí riskli otočku na čelo, ne každému se však povedla včas a výsledkem pak bylo odmítnutí. Trefit kladinu byl další oříšek, v tomto místě bylo diskvalifikací opravdu hodně. Řada psovodů volila opatrné vedení s rovnáním psa po výběhu z tunelu. Nicméně pokud je dobře nacvičen povel pro kladinu, nebyl v tomto místě žádný problém, naopak psovod získal náskok a mohl být včas u sestupné zóny na kladině. Následující kombinace překážek 16, 17 a 18 znamenala důkladnou prověrku ochotné reakce psa a psovodových rychlých nohou, zde se dalo hodně času ztratit anebo získat. Věřím, že si tuhle skutečně velmi zajímavou a náročnou trať opravdu užijete a jestliže doběhnete do cíle bez jakéhokoli zaškobrtnutí, pak můžete svého chlupatého kamaráda i sebe opravdu vydatně odměnit.
 

PPČ 2009/05
Dvojková zkouška mezinárodního rozhodčího Zdeňka Spolka je z jarních dvojzkoušek v Praze – Masečíně. Prostor pro parkury ve velmi pěkné jezdecké hale je sice o nějaký ten metr kratší, ale povrch je zde přímo luxusní. Písek smíchaný s geotextilií je pevný a pružný zároveň a neboří se psům ani lidem. Zúčastníte-li se závodů, kde jsou na programu pouze zkoušky, musíte počítat s vyšším počtem závodníků v každé z nich, týmů bývá o dost více, než je běžné na obvyklých závodech. Letos na jaře to byla pěkná ukázka jak nováčků v nabitých jedničkových kategoriích, tak i početná kvalitní vystoupení zkušených a ostřílených závodních týmů. Pozorné reakce svých čtyřnohých partnerů si dvojkoví závodníci vyzkoušeli hned v úvodu, kdy precizní provedení stahovačky na překážce č. 2 pomohlo ušetřit nějakou tu setinku sekundy. Ani náběh do slalomu nebyl příliš jednoduchý, stejně jako poněkud šikmější náběh na kladinu. Číhající díra tunelu za její zónou znamenala pro mnohé dvojice konec nadějí. Samostatná zóna na áčku pomohla vyřešit kombinaci za látkovým tunelem, která vyžadovala opravdu velmi rychlé psovodovy nohy. Kdo v tomto místě zůstal pozadu za svým psem, riskoval diskvalifikaci z důvodu překonání - pro psa logičtější - překážky č. 5. Závěrečný cílový úsek už většinou zkušenější dvojkové závodní týmy zvládaly bez větších problémů. Přeji vám totéž i v obtížnějších místech trati a nezapomeňte se spolu se svým pejskem za dobrý výkon řádně odměnit.
 

PPČ 2009/06
Autorem této velmi pikantní agilitní tratičky je opravdový mistr svého oboru - mezinárodní rozhodčí pan Antonín Grygar. Parkúr jsme běželi jako úvodní běh na jarní Chvalnovské pohodičce a stále si pamatuji svůj úsměv a údiv při prohlídce hned prvních dvou překážek. Mezi bočnicemi skoček č. 19 a 2 bylo velmi málo místa a navíc tam na psa pěkně koukala nástupka kladiny, takže už samotný start po ránu veselých a na běh natěšených psů byl dosti velkým oříškem k rozlousknutí. Na výběr bylo poměrně riskantní vedení na dlouhou ruku, anebo rovněž poněkud odvážné propletení se mezi bočnicemi. Pro mnohé týmy končil běh na překážce č. 5, kdy psi nezvládli ostrý obrat na dálkový skok, a skončili ve vyzývavé díře tunelu. Kdo se dostal dále, musel bojovat před tunelem č. 7 s další, dosti podceňovanou nástrahou ve formě kruhu, který také znamenal pro značné množství týmů konec všech nadějí. Kombinace za kladinou prosela důkladně zbytek startovního pole, méně zkušení psíci většinou nezvládli na zdi č. 9 stahovačku a překážku č. 10 skákali v opačném směru. Náběh do slalomu nepotřebuje komentář a rovněž tak situace za látkovým tunelem vyžadovala hodně pozornosti a precizní práci psovoda. Ani cíl nepatřil k jednoduchým, a kdo si v této chvíli dovolil usnout na vavřínech, diskvalifikoval se v samém závěru této vskutku mimořádné tratě. Pevně věřím, že si tenhle nápaditý parkúr řádně užijete a že se vám podaří hladce zdolat všechny nástrahy. A pokud se to nepovede hned napoprvé, nezoufejte, takových nás bylo ve Chvalnově opravdu hodně.
 

PPČ 2009/07
Jumping z autorské dílny Antonína Grygara jsme běželi na ostravských závodech O nejlepšího zónovkáře. Běhavá a vskutku důmyslná tratička zvedala adrenalin do závratných výšin všem zúčastněným - divákům i přímým aktérům, a jediné agilitní srdce nezůstalo chladné. Fandilo se všem, a když se někomu podařilo doběhnout do cíle, ať už s chybami či odmítnutími, vítal ho vydatný potlesk diváků. Pamatuji si, jak jsem si při prohlídce říkala, že jestli si dokážu zapamatovat, který tunel je právě teď na řadě, že to bude zázrak. Je pravdou, že pekelná byla už úvodní rovinka, málokterý largovský tým ji dokázal zvládnout bez shozené laťky. Náběh do slalomu řešili lidé různě, ošetřovali ho, jak se dalo, hrstka statečných to riskla a někteří z nich předvedli, že ani tak obtížný náběh do slalomu je nezaskočí. Následující tuneliáda znamenala řadu odmítnutí na tunelu č. 11 a samozřejmě mnohé týmy nezvládly překonat překážku č. 13 ve správném směru. Řady těch, kterým se to povedlo, prořídly následným navedením do nesprávného tunelu. Nepříjemná byla také zeď – překážka č.16, kde bylo přeci jen potřeba pejska trošku ohlídat, čímž se ztratily do cíle tolik potřebné metry náskoku. Na ty, kdo se ještě v této chvíli drželi na trati, čekala závěrečná, opravdu velmi zapeklitá kombinace. Nikdy nezapomenu na své zoufalství, kdy vlajíce v dálce za svým psem, napadlo mě, že nemám vůbec žádnou možnost sdělit mu, jak má jumpingové finále vyřešit. Nevím, zda můj psík ovládá čísla či telepatii, ale kupodivu to zvládl i bez mé nápovědy. Doufám, že si třeba za letního večera tuhle překrásnou agilitní trať moc užijete a že i vám přinese naprosto nezapomenutelný zážitek.
 

PPČ 2009/08
Dnešním tipem pro váš trénink je trojková zkouška rakouské rozhodčí Gabriele Steppan, kterou jsme běželi na letošním Mistrovství border collií Slovenska v Kamenném Mlyně u Bratislavy. Závodu se zúčastnila mimo jiné i početná rakouská výprava, na startovní listině largovské trojkové kategorie bylo 23 týmů, z toho více než polovinu tvořili závodníci a také reprezentanti této země. Parkúr obsahuje nepříliš obvyklé prvky, které činily potíže i zkušeným elitním dvojicím. Samotný začátek nepatří právě k jednoduchým startům, s ním se ale většina ostřílených bojovníků vypořádala bez problémů. Náběh na kladinu byl z opravdu velmi ošklivého úhlu, hodně nepříjemná byla i situace za zónou kladiny. Náběh do slalomu patřil k těm obtížnějším, ale opět musím říci, že ani v tomto místě většina zkušených závodníků problémy ještě neměla. Rozlišovačka na překážce č. 11 – houpačce už působila problémy daleko větší, zvláště těm soutěžícím, kterým se nepodařilo psa kvalitně stáhnout na předešlé překážce – skočce č. 10. Největší potíže však rozhodně působila a také si mnoho diskvalifikací na své konto připsala závěrečná rovinka, tedy především překážka č. 19. Opravdu velké procento psů zamířilo buďto do tunelu, nebo předčasně do cíle. V tomto místě se mi skutečně vyplatila znalost povelu pro stažení kolem bočnice, psovi to bylo jasné a udržel se v kurzu trati. Parkúr měřil 199 metrů, postupovka byla stanovena na 3,83. Zkoušku doběhlo do cíle jen sedm týmů a pouhé dvě dvojice bez trestných bodů, zvítězila domácí závodnice s postupovou rychlostí 5,04. Zkuste si zkoušku zaběhnout, potrénujte si v ní různá řešení obtížných míst a nezapomeňte se v rychlé cílové rovince pořádně provětrat, zvládnout ji může jen ten, kdo běží opravdu naplno.
 

PPČ 2009/09
Autorkou dnešního tipu pro váš trénink je rakouská rozhodčí Gabriele Steppan. Rychlou a zajímavou jumpingovou trať si zaběhli účastníci letošního Mistrovství border collií Slovenska v Kamenném Mlýně u Bratislavy. Parkúr prověří stav fyzické kondice obou členů týmu. Kombinaci překážek č. 7 – 10 je možné řešit vedením psa na dlouhou ruku – za tunelem, podmínkou je však zcela samostatný náběh do slalomu. Ten činil závodníkům největší potíže. Psům bylo dosti nepříjemné, že slalom byl umístěn na samém okraji parkúru, v těsné blízkosti hraniční pásky. Už samotný náběh patří k těm poměrně obtížným, mnozí, kteří ho dokázali zvládnout bez chyby, pak ale dost často slalom nedokončili a vyběhli z něj předčasně. Psovodi totiž pospíchali, aby mohli být u dálkového skoku ve výhodné pozici a vést své čtyřnohé partnery na levou ruku. Jen velmi zřídka dokázali psi tento netrpělivý pohyb svého lídra ustát a slalom bez chyby dokončit. Další pěknou pastí, kde skončila velká řada týmů, byl následný dálkový skok. Pokud psovod zůstal v tomto místě pozadu, jeho pes zpravidla neodolal vyzývavému ústí tunelu – překážka č. 17. Pozornost vyžadovala stahovačka na překážce č. 14, kde se dala precizním provedením nějaká ta setinka sekundy získat ve svůj prospěch. Jen občasné potíže měli psi s laťkou na dvojskoku č. 15. V cílové rovince se každý ještě snažil vylepšit svůj výsledný čas a tedy i umístění. Tempo bylo mnohdy vskutku přímo vražedné, následkem čehož psům rychle docházely síly a nezřídka spadla laťka poslední překážky. Zkuste si zaběhnout tuto jumpovou lahůdku vcelku, jen po krátké prohlídce, stejně jako závodníci letošního borderčího mistrovství. Přeji vám hodně rychlé nohy a pěkný adrenalinový zážitek.
 

PPČ 2009/10
Šikovnou agilitní tratičku, jejímž autorem je český rozhodčí Petr Rybář, jsme běželi v létě na závodech v Mladé Boleslavi. Zároveň zde probíhala Národní výstava psů a tak kromě agility byla k vidění pestrá přehlídka nejrůznějších psích plemen. Podíváte-li se na nákres, nejspíš byste nevěřili, kolik problémů a diskvalifikací tato důvtipná sestava týmům způsobila. Mnoho z nich mělo potíže už za překážkou č.3, kde psi buďto trefili špatnou díru tunelu nebo tunel minuli a pokračovali rovně na skočku č. 5. Další sekvencí, která dobře prověřila schopnosti závodníků, byla situace u áčka. Mnoho týmů zvolilo stáhnutí psa na překážce č. 16 kolem vnější bočnice, čímž si vyrobili o něco těžší situaci v rozlišení áčko-tunel, které někteří méně zkušení psi nezvládli. Největší počet diskvalifikací se objevil v cílové rovince, kdy drtivá většina psovodů zvolila běh se psem na pravé ruce. Jenže na zóně se trošku zdrželi, a jakmile je jejich pes přeběhl, téměř vždy skočil namísto překážky č. 19 kruh. V tomto závodě se mi podařilo zabodovat se všemi mými psy díky tomu, že jsem na překážce č. 16 stahovala psa kolem vnitřní bočnice, na áčku zůstala se psy na levé ruce a cílovou sekvenci až po překážku č. 19 běžela se psy na této straně. Je pravdou, že i při tomto způsobu vedení bylo potřeba být ve střehu, hodně horlivý pes by mohl skočit překážku č. 8, zůstala-li bych příliš pozadu. Zkuste si tento kurz agility zaběhnout vcelku po krátké prohlídce, stejně jako na závodech, abyste měli představu, jak se vám osobně zdaří provést svého pejska touto na první pohled poměrně nevinně vyhlížející tratí.
 

PPČ 2009/11
Tento jumping Manuela Alffa (LUX) jsme běželi na letošním evropském poháru border collií v Lucembursku. Náročný kurz trati mi pomohl lépe pochopit, kudy se evropské agility ubírá, tedy že bez dokonale zvládnuté techniky se na mezinárodním agilitním poli prostě nedá obejít. Myslím, že nebude trvat dlouho a i naši rozhodčí budou tomuto trendu přizpůsobovat své tratě. Startovní listina obsahovala dvě stě závodních dvojic, všechny v dvojkové a trojkové kvalitě. Zúčastněné border collie působily poněkud klidnějším dojmem a rozhodně byly na svou práci na parkúru mnohem více soustředěné, než je u tohoto plemene běžným českým standardem. Standardní čas této 143 metrů dlouhé tratě byl stanoven na 35 sekund, postupovka činila 4,09 m/s. Myslím, že není potřeba vyjmenovávat jednotlivé záludnosti parkúru a upozorňovat na to, co by se v těchto místech mohlo stát. Na první pohled je zřejmé, že tato trať je velmi obtížná, vyžaduje naprosto precizní práci obou členů týmu a dokonalou souhru. Výhodu zde měli psi s krátkým skokem a ti, kteří běhají tzv. „na ruku“. Výsledková listina obsahovala 15 týmů s čistým skóre, doběhlo celkem 53 závodníků, zbytek – tři čtvrtiny startovního pole - byl diskvalifikován. Dnešní tip na trénink je určen opravdu velmi zkušeným dvojicím, pro ty, kteří k vyšším agilitním úrovním teprve směřují, by měl být inspirací, co všechno by měli se svým psem v budoucnu trénovat, aby měli potřebné dovednosti ke zvládnutí i takto náročného kurzu.
 

Trojková zkouška mezinárodního rozhodčího Zdeňka Spolka na letošních závodech v Jaroměři dobře prověřila agilitní umění a pozornost závodníků této kategorie. Na místy poněkud těsnější trati se vyskytuje celá řada pastí a technických prvků a bez dokonalé skokové techniky a souhry se žádný z týmů proplést kurzem bez chybičky nedokázal. Precizní provedení stáhnutí kolem bočnice bylo nutné už na překážce č. 2, velmi citlivý přístup vyžadoval náběh na kladinu, kde závodník mohl svému psímu partnerovi hodně pomoci vytvarováním dráhy. Rozlišovačka za kladinou tunel-slalom trojkovým borcům velké potíže nečinila, mnohé týmy ale chybovaly na kombinaci za tunelem před áčkem, problémy v tomto místě většinou znamenaly diskvalifikaci. Po této rychlé pasáži čekala závodníky opět těsnější a technická skoková sekvence se zdí a outem (překážkou skákanou zezadu) a teprve v cíli si dvojice mohla navzájem pogratulovat, že tuto poměrně náročnou trať společně zvládli. Poněkud náročnější jaroměřské tratě jsou předzvěstí nového agilitního trendu, kterým se ubírá okolní svět, bez dokonale zvládnuté techniky se na mezinárodním agilitním poli prostě nedá obejít. Dnešní tip na trénink je určen opravdu velmi zkušeným dvojicím, pro ty, kteří k vyšším agilitním úrovním teprve směřují, by měl být inspirací, co všechno by měli se svým psem v budoucnu trénovat, aby měli potřebné dovednosti ke zvládnutí tratí i těchto obtížností.
 

PPČ 2009/12
Trojkovou zkoušku rozhodčí Evy Plíštilové si zaběhli účastníci podzimních závodů v Havlovicích. Je to trať, na které se rozhodně nebudete nudit. Hned v úvodu čeká na pejska vyřešení rozlišovačky tunel-kladina, znalost slovního povelu mi umožnila získat dostatečný náskok pro blind cross za tunelem. Tuto sekvenci bylo možné řešit také vedením psa za kladinou, tedy na pravou ruku. Osobně mi ale tento způsob přišel málo akční, navíc při něm zpravidla následovalo zbytečné čekání na psa na překážce č. 5. Příležitost k procvičení dokonalých stahovaček psa kolem bočnic nabízela dvojí kombinace překážek č. 5, 6, a 7 a dále pak 10 a 11. Vcelku zajímavý byl i náběh do slalomu, kde jsem si mohla vyzkoušet samostatnou práci psů. Dvojitá překážka – dvojskok nebyl úplně jednoduchý, náběh pro psy kategorie Large byl poněkud mírně šikmo. U psů se silným tahem do cíle bylo zapotřebí velké obezřetnosti po dálkovém skoku, poměrně snadno zde podlehli dojmu, že běh se už chýlí k závěru. Na opětovné rozlišovačce kladina-tunel jsem si mohla důkladně prověřit, zda mí psi skutečně dobře rozpoznávají jednotlivé překážky podle zvukových povelů. Samostatná zóna a další rychlý blind cross před tunelem mi umožnili být včas u překážky č. 19 a dostat se tak šťastně do cíle. Držím vám palce, ať si se svými pejsky tuto zajímavou a šikovnou tratičku užijete a pokud na některých úsecích parkúru bude mezi vámi komunikace váznout, zaměřte na daný problém svůj příští trénink.