Co potřebujeme znát pro vedení psa na parkuru

Článek vyšel v časopisu Pes přítel člověka 2008/05


Sledujeme-li agilitní běh zkušeného sehraného týmu, zdá se nám vedení psa parkurem velmi snadné. Pes jakoby trať dopředu znal a i ve velké rychlosti dobře reaguje na mnohdy sotva znatelné pokyny svého lidského partnera. Psovod má k dispozici dva druhy povelů, kterými může ovlivnit běh psa – povely slovní a povely, které předává pomocí postoje svého těla. Vývoj agility kráčí rychle kupředu a chceme-li uspět na dnešních technických a dobře propracovaných tratích, musíme mít oba tyto způsoby vedení psa velmi dobře nacvičeny.

Řeč těla pes dobře chápe, stačí jeden letmý pohled a má zcela jasno v tom, k čemu se chystáme, kudy se dál poběží. Stejným způsobem se dorozumívají také členové smečky mezi sebou. Lidé však často mívají problém uvědomit si, co postojem těla svému čtyřnohému partnerovi vlastně říkají. Velké potíže mají především agilitní nováčci, kteří se na trati špatně orientují, nedokáží správně koordinovat své pohyby a tak psovi vysílají zmatené a nejasné signály, kterým se pejsek zoufale snaží porozumět. Výsledkem bývá běh plný omylů a naprosté neporozumění v týmu pán a pes.

Jak tedy dát tělem srozumitelně najevo, jaká překážka bude následovat? Bude to ta, na kterou se zaměříme, které věnujeme pozornost, překážka, na kterou se naše tělo „dívá“. Se svým tělem se prostě musíme na parkuru naučit pracovat. Je nutné poznat a dodržovat základní pravidla, např. vedení psa na tak zvanou dlouhou či krátkou ruku. Natáhneme-li paži do strany, opticky prodloužíme své tělo a pro našeho psa je to signál, aby běžel ve větší vzdálenosti od nás. Oproti tomu ruce podél těla znamenají, že je žádoucí, aby se pes pohyboval v naší těsné blízkosti. Začínající psovod by měl věnovat hodně času důkladným prohlídkám trati a s pomocí zkušeného instruktora se učit, jak nejlépe svým pohybem předat psovi informace o směru běhu. O povelech tělem a jejich uplatnění na trati si povíme podrobněji v některém z dalších dílů.

 Zatímco povely tělem jsou našemu štěněti srozumitelné bez velkého vysvětlování, nácviku slovních povelů se musíme systematicky věnovat. Na trati se občas vyskytnou situace, kdy řeč těla použít nelze a slovní pokyn je v této chvíli nezbytný. Navíc, pokud pes díky povelu vydanému před překážkou ví, že bude např. následovat prudká změna směru, přizpůsobí styl a provedení skoku této informaci. Dojde tak ke zkrácení následného oblouku a navíc se pes netočí v plné rychlosti, čímž je výrazně šetřen jeho pohybový aparát.
  

Jaké povely, potřebné pro aglilitní budoucnost, můžeme tedy naše štěně již začít učit? Bude to povel pro směr běhu rovně kupředu – Vpřed nebo Běž. Dále pak povel pro změnu směru kdekoli na trati, kde na nás pes příliš nevidí – např. při vybíhání z tunelu. Použít můžeme klasické Levá-Pravá nebo Left-Right či Toč-Oss, výběr ponechám na vás. Budeme také potřebovat povel znamenající, že pes nemá překonat žádnou překážku a má běžet ke svému psovodovi, použít můžeme např. Sem. Nezbytný bude také pokyn Okolo či Out, který znamená překonání překážky zezadu směrem k psovodovi. Poslední ze série opravdu užitečných slovních povelů je pokyn pro co nejtěsnější stáhnutí psa kolem bočnice a to směrem doprava nebo doleva. Např. Cik-Cap, Jdi-Toč apod.
 

Pětiměsíční Lancelot má velmi oblíbený balónek na šňůrce, rád se o něj přetahuje. Pro naučení povelu Vpřed hračku použiji jako odměnu. Posadím ho do nevelké vzdálenosti před překážku, laťka je umístěna jen pár centimetrů nad zemí. Obejdu překážku, štěně stále kontroluji pohledem a s tělem natočeným do směru běhu vydám povel Vpřed společně s pokynem ruky, ve které mám balónek. Hračku držím v ruce bližší k překážce, čímž nevytáčím ramena a řeč těla je tedy jasná a srozumitelná. Nejkratší cesta k oblíbené hračce vede přes nízkou laťku středem překážky, a Lancelot bez váhání volí tuto možnost. Jakmile překoná překážku,  běžím také a odměnu – balónek mu dávám po pár metrech společného běhu. Přiliš nedoporučuji balónek jako odměnu házet do vzduchu, štěně se totiž naučí dívat se nahoru, odkud hračka přiletí a kazí si tak styl skoku - skáče s  prohnutým hřebetem.Vhodnější je podávat hračku z ruky nebo ji, v případě že štěně je velmi rychlé, hodit nízko při zemi. Namísto hračky lze použít pamlsek, velká pochvala je nezbytností. Jakmile se tento cvik upevní, přidám ještě jednu následující překážku, na kterou štěně běží společně se mnou. Druhou překážku umístím poměrně blízko od té první, abych Lancelotovi co nejvíce usnadnila rozhodnutí, kudy běžet. Povel Vpřed musím vydat včas, dříve, než se k druhé překážce štěně přiblíží. Zvládnutí dvou skoček za sebou nám umožní snadnější přechod k těžší variantě cviku, kterou je vyslání na skočku, kdy psovod zůstává na místě startu.  Hračku položíme za překážku na zem, v případě pamlsku použijeme talířek nebo misku.Využít můžeme také pomocníka, který štěně po správném provedení cviku odmění.
 

 

Nácvik otoček Left-Right můžeme cvičit kdekoli, doma nebo na procházce. Psovi rukou s pamlskem naznačíme žádaný směr pohybu – pes se točí čelem od nás. Vydáme povel Left, rukou s pamlskem vedeme psovi čumák a jakmile se správně otočí, odměníme ho. Stejně jako lidé i psi jsou většinou pružnější na jednu stranu a tak se vám možná stane, že nalevo to půjde snadno a napravo třeba hůře. Cvičením se oblíbenost stran brzy vyrovná. Cvik ztěžujeme tak, že směr naznačíme pouze krátkým pohybem ruky, postupně pak jen pohybem těla, až nakonec k provedení postačí jen slovní pokyn.

Trénink povelu Sem můžeme také provádět v jakémkoli prostředí či situaci. S jeho nácvikem začínám prakticky ihned, když si štěně přivezu domů. Je to vlastně taková mutace povelu Ke mně. Na povel Ke mně vyžaduji, aby pejsek přiběhl a přisedl přede mne. Povel Sem znamená jen - přiběhni do mé blízkosti. Odměna a velká pochvala zaručí ochotné přiblížení se psa, slovní pokyn doplňuji ukázáním rukou směrem k zemi. Lancelot je borderka, tedy hodně pase a rád se pohybuje ve větších vzdálenostech ode mne. Pro něj je spolehlivé zvládnutí tohoto povelu naprostou nezbytností. Výcvik nám ztěžují jeho pastevecké sklony, nerad se vzdává svého vrozeného nutkání k velkým obloukům. V prostředí mezi překážkami, které ho uvádí do naprostého tranzu, se z radostného přiběhnutí stává pomalé plíživé přiblížení. Na dobrém zvládnutí tohoto cviku budeme muset ještě hodně pracovat.

Při nácviku překonávání překážky zezadu směrem k nám -  Out nebo Okolo, využijeme vedení psa na dlouhou ruku. Slovním povelem spolu s nataženou paží vedeme psa do oblouku za bočnici skokové překážky. Jakmile štěně chápe co po něm chceme, pomáháme mu tělem méně a méně, až nakonec pejsek zcela samostatně jen na povel zabíhá za překážku a překoná ji žádaným směrem.

 

Poslední ze série uvedených cviků je stahování psa kolem bočnice. Musíme počítat s tím, že zvládnutí tohoto prvku nám zabere hodně času. Jde vlastně o jiné provedení skoku, o skok do zatáčky. Pro nácvik je dobré použít bočnici překážky, ale může to být v podstatě jakýkoli předmět – např. židle, kterou se štěně naučí na povel obíhat co nejtěsněji, buďto ve směru nebo proti směru hodinových ručiček. Vydám povel např. Cik a zpočátku vedu Lancelota do žádaného obloučku rukou s pamlskem, otočím ho kolem bočnice a odměním. Postupně vyžaduji samostatnější práci a větší počet otoček kolem bočnice při opakování povelu. Důraz kladu na co nejtěsnější, nejmenší oblouk. Trénink pokračuje na skokové překážce s laťkou položenou na zemi. Procvičuji obě strany a štěně vysílám i z větší vzdálenosti. Pomalu, opravdu velmi pomalu budu laťku po centimetrech zvedat. Nespěchám a dbám na co nejkvalitnější provedení. Na plnou skokovou výšku se dostaneme až v době, kdy Lancelot bude již dospělý. Nejlepšího výsledku dosáhneme, začneme-li tento cvik trénovat s mladým psem Starší zvířata mají páteř již méně ohebnou a je pro ně velmi obtížné provést cvik dokonale –tj. skočit do oblouku, kdy oblouk tvoří i páteř psa.

 

Ve všech případech začátku nácviku skokových překážek je laťka jen nízko nad zemí. Zvedat ji budeme velmi pomalu, úměrně věku a fyzické vyspělosti našeho štěněte. Nezapomínejme svého juniora vydatně chválit a vždy patřičně oceňme každý, byť sebemenší pokrok ve výcviku. Velmi doporučuji, aby trénink probíhal v krátkých časových úsecích, tak aby byl pro štěně příjemným zpestřením našich společných her. Opravdu není kam pospíchat a přetížit mladého psa je velmi snadné. Důsledky z toho plynoucí, ať už fyzické nebo psychické,  mohou být příčinou konce sportovní kariéry našeho čtyřnohého partnera. 

Foto: Irena Kochová, Pavel Košek