Článek vyšel v časopisu Pes přítel člověka 2008/06


Většinu agilitních překážek se psi naučí poměrně rychle a snadno. Skákání skoček, zvládání kladiny, tunelování, to všechno je pro naše čtyřnohé partnery v podstatě přirozený způsob pohybu. Se slalomem ale mnohdy přichází problém. Pes samozřejmě vůbec nechápe, proč by se měl proplétat mezi nějakými tyčemi. Mnohem raději by běžel co nejrychleji k další překážce, než aby se zdržoval ve slalomu. 

Slalom je složen z 8, 10 nebo 12 tyčí, které jsou od sebe vzdáleny šedesát centimetrů. Měl by být stabilní a tyče se nesmí vychylovat do stran. A jak by tedy mělo vypadat správné zvládnutí této překážky? Pes dokáže samostatně naběhnout ze správné strany – tedy z pravé strany slalomu, první tyč má vždy po své levé straně. Mezi tyčemi by se měl pohybovat co nejrychleji přímo kupředu, bez ohledu na to, kde se právě nachází jeho psovod. Slalom končí poslední tyčkou, pes se nesmí nechat rozptýlit a vyvést z překážky dříve, a to i v případě různorodého pohybu svého psovoda. Připravme se na to, že takovéto perfektní zvládnutí slalomové překážky bude vyžadovat pečlivý a dlouhodobý výcvik. 

  
Foto: Ivan Růžička

Na závodech jsou k vidění nejrůznější styly vedení psa slomem, někteří psovodi vedle psa různě poskakují, gestikulují, mnozí dokonce postupují slalomem pozpátku. Psi, kteří neprošli správným způsobem nácviku slalomu, pak mají potíže s náběhem, mezi tyčemi spíše vyskakují do výšky, než aby běželi kupředu a jakýkoli nerovnoměrný náhlý pohyb jejich páníčka má za následek vypadnutí ze slalomu. Ačkoli zbytek parkuru překonávají dobrou rychlostí, jejich postup slalomem je pomalý a nejistý. 
 
Existuje několik druhů nácviku slalomu, např. uličkou či pomocí pomocníka, který psem na vodítku manipuluje do požadovaného směru. Nejvíce se mi osvědčila metoda, kdy psovod svým pohybem jasně definuje cestu, kudy se má pes ubírat. Od samého počátku se tak pejsek učí správný způsob pohybu mezi tyčem, bez oblouků a zbytečného vyskakování. Protože v podstatě jen následuje ruku s pamlskem a tělo psovoda mu udává směr, je pro něj výcvik velmi snadný a slalom poměrně rychle pochopí. Poněkud vyšší nároky jsou však kladeny na psovoda.  Je nezbytné, aby si člověk natrénoval žádaný způsob pohybu nejprve bez psa. Teprve až psovod získá jistotu v provedení a dokáže precizně svým tělem tvarovat cestu kudy se bude pes ubírat, může k výcviku přizvat svého psa. Začátečníkům často psa imituji, pomáhá jim to lépe si uvědomit nutnost sladění svého pohybu s rychlostí a pohybem svého čtyřnohého kolegy a pracovat na detailech správného provedení. 

Pro seznámení Lancelota se slalomem si připravím zkrácenou verzi překážky, pro začátek postačí 6 – 8 tyčí a nějakou opravdu neodolatelnou lahůdku. Slalom budeme poprvé překonávat z pravé strany překážky. Štěně si posadím ke své levé noze do směru pohybu před první „díru“ slalomu. Ve své vnější ruce, tedy pravé, držím pamlsek. Pro pohyb psa ve slalomu si zvolím jasný a znělý povel, např. Sla-Lom nebo Sem-Tam. S povelem Sla ukážu rukou s pamlskem za druhou tyčku slalomu, ruku držím těsně za touto tyčí. Pamlsek je ve výšce čumáku, tak aby pes nemusel zvedat hlavu do výšky a jeho postup slalomem byl směrován kupředu. Zároveň vykročím levou, tedy vnitřní nohou ke stejné, v pořadí druhé tyčce. Psovi tak vytvořím jasný koridor vedoucí k pamlsku. Jakmile se pes přiblíží k ruce, ukročím vpravo do strany a pohybem rukou s pamlskem a povelem Lom vedu psa dovnitř na svou stranu slalomu. Vyčkám, dokud se znova nosem nedotkne pamlsku v mé ruce a následuje rychlé vykročení vnitřní levou nohou společně s povelem Sla a umístěním vnější pravé ruky těsně za čtvrtou tyč. Pro psa se tak zopakuje situace z počátku slalomu, opět vidí uličku kudy vede cesta za pamlskem. Rychlost svého pohybu se snažím sladit s tím, jak rychle se Lancelot pohybuje za pamlskem. V průběhu překonávání jej několikrát odměním, aby neztratil motivaci a ruku s pamlskem plynule a ochotně následoval. Pokud pes ve slalomu udělá chybu a mine tyčku, nenechám ho proplétat se dále mezi tyčemi. Lancelota vyvedu mimo slalom a začneme od začátku.

 
 

Lancelot je již několikátý pes, kterého učím zvládat slalom, takže mám výhodu praxe v mnohačetném opakování. Dokážu sladit své ukazování s rychlostí štěněte a tak výcvik probíhá bez větších zádrhelů. Lancelot s opakováním zrychluje svůj pohyb a jistě následuje mou ruku. Stejně jako u jiných překážek, také u slalomu od samého počátku výcviku zvykáme psa, že psovod se vyskytuje napravo i nalevo od překážky. Zatímco jinde to zpravidla žádný problém psovi ani jeho páníčkovi nedělá, slalom, kdy má být psovod na levé straně slalomu a pes nabíhá zprava, kupodivu mnoha lidem činí vážné potíže. Opět je velmi vhodné pečlivě si nacvičit ukazování i z této strany napřed bez svého psa a teprve po dobrém a jistém zvládnutí svého těla cvičit společně. Dá se říci, že dobrý výkon psa zcela závisí na kvalitním ukazování jeho psovoda. I se psem naprostým začátečníkem lze hladce a plynule při správném vedení slalom hned napoprvé zvládnout.  

Nejčastějším problémem bývá u příliš temperamentních psů pomalé ukazování, kdy psovod nestačí udávat směr a pes proto vybíhá mimo dráhu. Naopak u nejistých pejsků se může stát, že psovod příliš pospíchá a nečeká s ukazováním až se pes dostatečně přiblíží k ruce psovoda. Pes si pak zpravidla zkrátí cestu za pamlskem vynecháním tyčky. V obou případech lze rychlého zlepšení dosáhnout pečlivějším sladěním pohybu psovoda se svým psem a volbou lákavější odměny. Stejně jako každé cvičení agilitních překážek i nácvik slalomu probíhá v krátkých lekcích. Mladému psovi plně postačí dvě až tři opakování během tréninku. Výhodou samozřejmě je, máme-li doma možnost vyrobit si imitaci slalomu a cvičit na něm jednou až dvakrát denně.  

Postupně Lancelotovi ukazuji méně precizně, jdu přímo kupředu a rukou už jen lehce mávám do směru pohybu. Jakmile se cvik dobře upevní, zůstane pouze slovní povel Sla-Lom, až nakonec bude pes překážku překonávat zcela samostatně. V době, kdy pes už dobře chápe způsob pohybu ve slalomu a zvládá jej v dobrém tempu sám, je mnohdy lepší přestat slovní povely používat, často totiž mají za následek chybování psa. Zvláště velmi rychlým psům lidé nedokáží dostatečně rychle povely udílet a pozdní příkazy psa rozptylují.


Foto: Ivan Růžička

Dalším krokem ve výcviku slalomu bude nácvik samostatného náběhu. Psa budu s povelem Slalom pouštět do slalomu z čím dál tím větší vzdálenosti, napřed ze snadnější pozice – psovod na pravé straně slalomu se psem u levé nohy, tedy náběh v příznivém úhlu. Jak si bude Lancelot slalom postupně více upevňovat, budu svou pozici měnit a tím mu náběh ztěžovat. Později přidám skokovou překážku, opět napřed umístěnou do příjemného směru, tak aby náběh byl co nejjednoduší a postupně budu vyžadovat i obtížnější úhel. Později se také budu od Lancelota ve slalomu více vzdalovat a to jak do stran, tak i dozadu či dopředu. Upevnění cviku však vyžaduje spoustu času a trpělivosti a než se s Lancelotem dostaneme k takto obtížným prvkům, bude to ještě dlouhá cesta.



Nácvik slalomu pomocí této metody je pro psa naprosto srozumitelný a vede poměrně rychle k jeho samostatné práci na této poněkud obtížnější překážce. Opravdu se vyplatí precizně si natrénovat dokonalé ukazování a ušetřit svému psu zbytečné opakování a neporozumění. V dnešním rychlém agility se bez dokonalého provedení slalomu již neobejdeme. Často budeme potřebovat křížit dráhu svého psa před i za překážkou a mnohdy také ponecháme psa ve slalomu a sami se mezitím přemístíme do výhodné pozice na trati. Správné provedení cviku nezapomeňte vždy vydatně pochválit, zajistíte si tak rychlé a dobré provedení a radostné očekávání výjimečné odměny.

-> Pokračování metodiky slalomu PPČ 2009/02 zde